Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jízda mezi mraky

22. 6. 2016

 

V sobotu 11. června jsem se prvně tento měsíc dostal na kolo. Důvod je prostý, začátkem měsíce jsem vyrazil do lesa – nikoliv na houby, ale s pilou v batohu. O tom předchozí fejeton Mezi stromy. Makat jeden den v lese a druhý den udělat třicítku na kole dost dobře nejde, alespoň ne v mém věku, takže kolo muselo počkat. Koncem týdne pršelo, takže les počkal a vystřídalo jej kolo.

Onu sobotu už bylo nutno vyjet na silnici a trochu si protáhnut tělo. Nikdy předtím bych nevěřil, že mi bude pohyb na kole scházet, ale je tomu tak. Je to sice taky námaha, ale taková… trochu jiná, řekl bych radostnější.1.jpg

Sobotní dopoledne bylo sice oblačné, ale bez deště a tak jsem cosi udělal na dvoře (kostru na zavěšení rákosové rohože na sousedovu nevzhlednou přístavbu podezdívky plotu), poobědval a raději hned po jedné vyrazil. Sousedi přes ulici sice ukazovali na oblohu, že bude pršet, ale mávnul jsem rukou – nasadím žluté brýle, tmavé mraky zesvětlají... a poněvadž se dopoledne občas ukázalo sluníčko a docela hřálo, oblékl jsem si kraťasy, tričko a dres a vydal se na cestu. Ze dvou variant – buď kolem Drachensee kousek za hranicemi (54 km) anebo okruh Nýrsko, Strážov, Janovice jsem si vybral tu druhou. Ve Strážově na náměstí  je dřevěný stánek, kde si odpočnu, dám nanuk nebo zmrzku a kdyby náhodou opravdu sprchlo, přečkám přeháňku někde v hospodě, což by v Bavorsku bylo složitější.

V mírném protivětru se na lehce zvlněné trase Pocinovice, Nové Pocinovice, Hadrava šlapalo dobře, v Nýrsku jsem na nejlehčí převod vyjel kopec kolem hřbitova a pokračoval do Milenců a pořád to jelo dobře. Téměř bez přerušení navazují na Milence 2.jpgDešenice, větší vesnice (640 obyvatel), která má ví bůh z jakého důvodu status městyse a odtud silnice pořád, nejprve mírně a později nemírně, stoupá. Ty Dešenice vypadají zajímavě, mají tam pěkný kostel, tvrz, většinu domků v dobrém stavu, nová výstavba… tady všude byly Sudety osídlené Němci, po jejichž odsunu přišli dosídlenci všelijakého ražení a desítky let trvalo, než se tohle území stalo celkem slušně obyvatelným (a mám dojem, že hlavně po roce 1989).

Z křižovatky v Milencích je stoupání s převýšením cca 180 metrů dlouhé skoro 5 kilometrů, na vrcholu se otevírá pohled na Děpoltice a 3.jpgopět – bez přerušení navazují Ondřejovice. Tady je křižovatka, vpravo směr Javorná, rovně Patraska a Strážov a celou cestu až na kousek to frčí z kopce. Ten Strážov je taky zajímavé městečko, bydlí tam přibližně 1400 lidí a je tam klid, poněvadž leží stranou hlavních komunikací. A lidi tam budou aktivní, místní masopustní průvod je vyhlášený široko daleko, schází se údajně i 300 masek!

Strážov mě tentokrát poněkud zklamal, budka na náměstí je vyklizená a prázdná, takže to bude bez odpočinku a nanuka. Není se čemu divit, jestli musel provozovatel platit nájem a ještě si něco vydělat při frekvenci obyvatel 10 za hodinu, z nichž si možná jeden něco koupil, těžko to bylo i na skromnou obživu...6.jpg

No nic, odpíchl jsem se z náměstíčka pěkně žulovými kostkami vydlážděného a spustil se dolů do Janovic. Tam, taky na náměstí, provozuje zřejmě rodinná firma cukrárnu s poetickým názvem „Zmrzlinkovna“, dám kopeček dva, oddechnu a vydám se k domovu.

Projel jsem kolem hospody „Kulatá bába“ u silnice, u venkovních stolů pochopitelně nikdo neseděl, pořád bylo zataženo a žádný teplo, nově rekonstruovanou ulicí dojel k náměstí, kde taky nově zřídili kruhový objezd (na provoz, jež v Janovicích vládne docela přepych, ale evropské prachy je nutno nějak utratit, že), na kruháči mě málem porazila nasupená řidička věku snad třicet, která buď neví, že ten kdo jede uvnitř má přednost anebo nepovažovala kolo za účastníka silničního provozu, což je pro nás cyklisty vždycky varování a zahnul jsem k cukrárně. Pod slunečníky na chodníku seděli dva penzisti, už jsem chtěl kolo zapíchnout do úhledných připravených stojanů ve zdi zabudovaných, když mě napadlo podívat se na oblohu. A ejhle! Ze strany, odkud jsem přijel, se blížila fronta pěkně černých, deštěm nacucaných mraků! Blížila se pomalu, ale než posedím a vychutnám si zmrzlinku, bude jistě nad městem! Podíval jsem se směrem, kam pojedu a ejhle! Další dešťové mraky! V tu chvíli mi bylo jasný, že dneska to bude bez odpočinku se dvěmi krátkými zastávkami – jednou za Nýrskem na malé odlehčení od přebytečných tekutin, druhá tady v Janovicích. Sedl jsem na kolo a když jsem vyjel za Veselí, naskytl se mi pohled do krajiny – z těch dešťových mraků se táhly pásy vody až na zem! A zřejmě v místech, kde se nachází vesnička Loučim, vzdálená nějakých 13 kilometrů. Tak holt trochu zmoknu, smířil jsem se s osudem, zatím neprší a těch pár kiláčků zmáknu i v dešti.

Závory ve Veselí na trati Klatovy - Železná Ruda

Závory ve Veselí na trati Klatovy - Železná Ruda

Šlapal jsem co to dalo a nakonec to dopadlo dobře. Pásy vody padaly někde u Kdyně nebo Domažlic, dojel jsem po suché silnici a celkem to dalo 47 km. Pršet začalo až za hodinu po mém příjezdu a přišlo to od Šumavy, ale to už jsem sledoval z okna. Zmoknul jsem o týden později, ale to už je zase jiný příběh.