Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na kole v dešti aneb co na sebe?

29. 6. 2016

Byť to vypadá jako čistě ženský problém (proboha, co si mám vzít na sebe, vždyť já nic nemám a budu si muset něco koupit!), není tomu tak. Protože jak se obléknout do proměnlivého počasí letošního pozdního jara je docela zásadní otázka.

13.jpg

Díky příznivému letošnímu počasí jezdím prakticky bez zimní přestávky – loňský rok jsem zakončil 26. prosince trasou Vráž, Klatovy, Janovice, Pocinovice o délce 37km a bylo sucho, teplota 10/8°C, sluníčko, bezvětří. Celý prosinec byl příjemný, najel jsem celkem 160 km. Po Novém roce jsem vyjel 7. ledna na 31 km kondičku přes 7.jpgPocinovice, Nové Pocinovice, Hadravu, Chudenín, Uhliště do Nýrska a zpátky přes Bystřici. Opět bylo sluníčko, teplota 3/0°C (odjezd/příjezd). Zatímco v lednu jsem byl na kole ještě jednou, v únoru už to bylo 3x a v březnu 6x, takže koncem toho měsíce jsem měl 442 km. Snažím se podržet dvou pravidel – v zimě jezdit od plus 5 stupnů (což jsem ovšem letos porušil) a nikoliv v dešti – pokud prší, než vyjedu. Mraky nevadí, jak patrno z předchozího fejetonu, nesmí být ovšem nacucané vodou, která může kdykoliv spadnout, což dodržet je někdy složitější – viz stejný fejeton.9.jpg

Oblečení pro zimní měsíce: silnější ponožky, plné boty (speciál cyklotretry nevlastním a pořídit nehodlám), teplé kamaše, tílko, tričko, triko s dlouhým rukávem, bundu – až do letošního února slabou větrovku, pod ní jsem někdy bral i mikinu. Kožené rukavice, pod přilbu šátek. Stačí, pohybem se člověk zahřeje, zastávky nedělám, takže prochladnout nelze. Letos v únoru jsem si pořídil zimní sofsthellku na běžky i na kolo od firmy  Hannah, po slevě za 1300 Kč. Černožlutou, zdálky viditelnou a hlavně prodyšnou.

Podobnou jsem si koupil loni u Lidla, tam se občas dá koupit solidní a levné oblečení (nejen) na kolo. Nebyla sice zateplená, ale neprodyšná, tudíž jak říkají odborníci – neprofuk nepromok. Bohužel byla neprofuk i zevnitř, což jsem zapomněl při koupi vyzkoušet (přiložit látku na rty a fouknout), takže jsem byl jako v termosce, poněvadž pot neměl kudy odcházet. Naštěstí stála necelých pět stovek, celkem zánovní visí ve skříni a kam bych jí měl použít nemám tušení – snad do lesa na houby?1.jpg

Zimní bunda bylo řešení na chladné dny, co ale při teplotách nad deset stupňů ? Vyřešil to opět Lidl, počátkem května dostali cyklozboží a za skvělých 350,-  korun bundu v reflexní černožluté, dostatečně dlouhou, aby netáhlo na záda a hlavně – zevnitř prodyšnou. A že j4.jpge taky nepromokavá jsem si ověřil v sobotu 18. června při fotografování turistické akce dvou obecních úřadů – pocinovského a loučimského. Pocinovští se rozhodli podniknout výpravu k prameni říčky (no říčky, on to je spíš potok) Andělice, protékající jejich vesnicí, přibrali další zájemce z okolních obcí a tak jsem vzal kolo, do brašny na řídítka foťák a v5.jpgyrazil na nádraží Dobříkov na Šumavě, kam měli přijet vlakem a pokračovat odtud přes Dobříkov a Branišov až k onomu prameni. Na podobné fotoakce používám kolo, protože skupina se pokaždé natáhne do několika stovek metrů a jestliže je chci mít na fotkách všechny a na několika místech, nechám je přejít, sednu na kolo, předjedu je a na dalším zajímavém místě je vyfotím znova všechny…

Prakticky celý předchozí7.jpg týden denně pršelo, v sobotu se udělalo pěkně, na obloze se objevily fotogenické mráčky, teplota sice kolem dvaceti stupňů, ale vítr. Takže co na sebe? Určitě kraťasy a k nim funční triko a dres? Anebo raději triko a lehkou softhellku? Druhá možnost se mi jevila příznivější, ale už před příjezdem vlaku jsem zapochyboval.


Za větrem slun8.jpgíčko hřálo docela vydatně! Takže jsem bundu rozepnul, vysoukal rukávy a zvládl v pohodě celou cestu až k prameni Andělice. Výprava turistů se vrátila do Dobříkova, kde měli občerstvení v podobě grilovaných buřtů a já se nahoře rozloučil a vydal se na křižovatku Vejpřahy nad Kdyní, odkud jsem zamýšlel zvládnout ještě pár kilometrů. Jenže počasí se změnilo už před tím, než jsem se vydal na další cestu. Mráčky zmizely, obloha se zatáhla a spadlo pár kapek. Než jsem dojel na zmíněnou křižovatku, začalo pršet víc a tak jsem zvolil nejkratší cestu domů – po svážnici na Modlín a lesem ke křížku nad Loučimí.

Déšť zhoustl, brýle jsem mKyně shoraěl v tašce, která má naštěstí dvojitý vrch, takže na foťák nenapršelo… prvně jsem ocenil blatníky, které mám od počátku svého ježdění trochu nemoderně namontované a taky jsem si mohl ověřit kvalitu bundy. Vršek rukávů, ramena a na břiše je opravdu nepromokavá a přitom prodyšná!
 

            Kdyně z lesa pod Korábem

Z deště se nakonec vyklubala jen přeháňka a když jsem vyjel z lesa, bylo už zase pěkně. Dvacet kiláčků nebyla žádná sláva, s převýšením 130 metrů to byla solidní kondiční jízda.

13.jpg