Jdi na obsah Jdi na menu
 


Autor

Huspek, jméno mé.
Tak tento způsob představování je v běžném styku sice elegantní, ale poněkud nepřesný. Neboť jméno mé je Zdeněk, Huspek je potom příjmení.

Narodil se – samo sebou, jinak bych neexistoval. Což by nebylo na škodu, myslí si občas někteří. Je mi líto, už se stalo a bylo to dva roky po válce (druhé světové). Tehdy bylo hodně veliké sucho a zřejmě od té doby mám neustálou žízeň.

Bydliště –  Loučim, vesnička na východním pomezí Chodska, přibližně v polovině cesty z Klatov do Domažlic. Původem z Františkových Lázní, bydlel jsem na Sokolovsku, potom v Plzni. Západočeský patriot. Ale jsem rád všude, kde zavadíš o dobrého člověka a ti jsou taky všude.

Zaměstnání - už bez zaměstnání. Ne snad že bych byl nezaměstnaný, to jsem nebyl ani před ani po revoluci. Vzhledem ke svému věku už pracovat nemusím, neboť jsem se dožil důchodového věku a od státu pobírám nevalnou rentu, která je horko těžko k uživení.
Od roku 1992 jsem byl prakticky 20 let živnostníkem s živnostenským listem s honosným názvem "hostinská činnost". Hostinec jsem nikdy neměl, půl roku jsem čepoval pivo v hospůdce ve Ždánově na Domažlicku - bylo otevřeno jen o víkendech, takže to bylo jen taková brnkačka... Jinak jsme 13 let prodávali občerstvení na koupališti Babylon u Domažlic, v karavanu jsme dělali a prodá-

vali langoše na trhu...

Dva roky jsem dělal nepříliš úspěšného pojišťovacího poradce, zkusil jsem se nechat zaměstnat ve fabrice na kryty televizních obrazovek u pásu (5 šichet) a taky trochu píšu a fotím – pro regionální noviny články a reportáže, různě na web fejetony. Hodně let jsem měl cosi společného se železnicí - viz pár povídek, taky kultura mě pár let nevalně živila.

Stav – rozvedený. Děti – dvě dcery, tři vnoučata.
Náhled na svět – přiměřeně skepticko-optimistický.

 

MULTIWEBLOG - vlastní tvorba

 
Možná poněkud neskromně nazval jsem tyhle své stránky, ale už Oscar Wilde pronesl známou větu: "Skromnost krášlí muže, ale pravý muž se nikdy krášlit nemá..." 
A co všechno lze na webu najít?
 
Snad nejlákavější, ale také nejpracnější je fotoblog. Tam je šance vyřádit se nejvíc, fotky doprovází text o jejich vzniku, místě jejich vzniku... zkrátka to, co obrazový formát nepostihne. Fotím hodně, dlouho, digitálně rok a proti samotářské práci ve fotokomoře je hraní si s obrázky v počítači téměř zábava. Jak fotím, nechť každý posoudí sám.

 
Poměrně dost dlouho píšu a taky publikuju fejetony. Frekvence jejich tvorby je různá, v poslední době nevalná. Jsem rok od roku línější. (Ono to možná bude trochu jinak, ale to někdy jindy.) Přesto jich pár za rok vyplodím. Kromě denního regionálního tisku budou i zde.
Povídky jsem začal psát možná dříve, než fejetony. Potom jsem zjistil, že fejeton rozsahem cca 50 řádků lze napsat na jeden zátah, kdežto povídku nutno promýšlet, stylizovat a nevím co všechno, což trvá dlouho. Tak se snažím obeslat pravidelně alespoň jednu literární soutěž a u té příležitosti vypotit aspoň jednu, dvě věci ročně. Je to málo, jenomže ten čas...
 
Největší prostor webu zabírají fotografie, které lze najít i na galerii Zonerama, protože obrázků je hodně a hodit je do koše je povětšinou škoda (alespoň si to myslím). Proto je na zdejším webu pouze výběr.
 
Snad se vám tady bude líbit, trpělivost a snad i zážitek z četby a prohlížení vám přeje ZH.
 ©zd