Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem fotil Masarykův hrob

6. 3. 2010

V souvislosti s půlkulatým výročím narození prvního prezidenta Československa jsem si vzpomněl, že jsem víc než tři roky před sametovou revolucí fotografoval jeho hrob v Lánech. A když jsem se vrátil ještě o pár let zpátky, vybavilo se mi pár dalších zážitků spojených se jménem TMG.
Obrazek
Koncem šedesátých let to už už vypadalo, že se Masarykovi dostane zasloužené pozornosti a pocty. Než se tak stalo, bylo už zase na dvacet let po všem.
Pamatuji si nicméně na pár flámů ve vojenské uniformě (1966-68) v městech a vesnicích středních Čech, kde jsme jako bachmači (příslušníci železničního vojska stavebního) dělali generální obnovu trati (například z Vršovic do Říčan a další rok z Říčan do Čerčan) a ve volném čase brouzdali krajinu a hlavně             
hostince v dosahu x kilometrů kolem tábora, kde jsme přebývali. Často se někde našla kytara, v naší partě pak někdo, kdo uměl zahrát a po několika pivech zazněla i písnička: Masaryk nás volá nás volá, rozkazy nám vydává, vstávejte vy čeští legionáři, zlá vojna nám nastává! anebo Tomáš Garik Masaryk, chodil s náma na žejdlík...

Domorodé osazenstvo té které hospody se chovalo podle svého politického přesvědčení – kovaní bolševici nám nadávali, ale policii zavolat se báli, jednak jsme spadali pod jurisdikci armády a druhak by se dalo pochybovat o úspěšném policejním zásahu proti bandě nalitých vojáků, kteří díky celosezónní fyzické práci v drsných podmínkách neměli povětšinou k ráně daleko..., jinde se bez bázně přidali a jako honorář i nějaké to pivko přistálo na našem stole...
Obrazek

Jako připomínku na Masaryka jsem dostal počátkem osmdesátých let od své maminky darem knihu „TGM v Lánech“. Napsal ji Stanislav Jandík a vyšla ve vydavatelství „Za svobodu“ v témže roce, kdy jsem se narodil – je tedy poněkud ošoupaná a mírně rozložená (jako já).
Maminka ji opatrovala celá léta od jejího vydání, v mé knihovně měla (a dodnes má) svoje nepřehlédnutelné místo.


Obrazek

Foto z roku 1986


Když jsme byli v roce 1986 na výletu u příbuzných pár desítek kilometrů od Lán, napadlo mě cestou zpátky zastavit se tam. K zámku se nesmělo, místo posledního odpočinku prezidenta, jeho ženy Charlotte a syna Jana představovaly tři obdélníkové kvádry s destičkami a jejich jmény, po stranách pár květin, kolem nízký plůtek... chvíli jsme postáli, pořídil jsem pár snímků a odjeli domů.

Obrazek

                                                                          Foto z roku 1986

Nebylo tehdy příliš obvyklé zajímat se v té době o Masaryka, režim nicméně pozvolna spěl ke svému zániku a nějací podivíni fotografující Masarykův hrob už patrně nikoho nezajímali.

Obrazek





 


 

 

 


Dostali jsme se ke stošedesátému výročí Masarykova narození, odškrtli si dvacet let od chvíle, kdy se jeho hrob mohl fotit zcela bez omezení a můžeme si v duchu představovat, jak by asi tento osvícený státník hodnotil dílo dnešních „osvíceným“ politiků, díky nimž jsme zabředli do současného marasmu...

 

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář