Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nákup nového obleku

2. 5. 2007


Nákupy znamenají pro muže značnou duševní zátěž, která nemá daleko ke stresu. Existují seriózní studie, a tentokrát jim stoprocentně věřím, dokazující diametrální rozdíl ve způsobu nakupování u ženy a muže, v nichž co do praktičnosti jednoznačně vítězí muž, ačkoliv ženy budou tvrdit pravý opak.

Nehodlám s nimi polemizovat. Prostě to tak je a podřimující řidiči v autech na parkovištích supermarketů patří mezi šťastlivce, jimž se podařilo vyhnout se posouvání nákupního vozíku a sledování manželky, rekognoskující jednotlivé položky bohatě zásobených regálů.
Jsou ale okamžiky, kdy účast při nákupu je nezbytně nutná. Jako třeba při koupi nového obleku, Obrazekcož mě potkalo nedávno. Více než 20 let starý, přestože stále moderní (alespoň dle mého posouzení) sváteční oblek z kvalitní látky prostě odmítal kopírovat poněkud objemnější proporce mého těla. V posledních letech jsem sice zkusil upravit zmíněné proporce velikosti obleku, bohužel neúspěšně. Nikdy se to nepodařilo tak, abych sako dopnul alespoň na dva knoflíky a kalhoty přestaly škrtit v pase, i když jsem dva dny před jejich použitím skoro nic nejedl. A když jsem letos na jaře zjistil pěticentimetrové manko látky saka přes břicho, bylo rozhodnuto. Je třeba investovat do nového obleku.
Říkám-li investovat, znamená to vynaložit obnos větší než malý, protože oblek lze pořídit od čtyř až pěti tisícovek. Pokud se nechci spokojit s asijskou tržnicí. Takže jsme jednoho dne odpoledne vyrazili s přítelkyní na nákup. Koupit oblek – ale kam vlastně? Existují ještě klasické obchody s oděvy, anebo jsou už jen malá oddělení s omezenou nabídkou v supermarketech?
Jsou takové obchody. V okresním městě kolem takového jezdíme několik let právě do supermarketu. Po vstupu do vkusně zařízeného interiéru a pohledu na řady obleků zavěšených na ramínkách na chromovaných tyčích, jsem si uvědomil důležitost okamžiku. Věc, kterou se chystám koupit, bude mi při frekvenci několika použití do roka sloužit řadu let a tak je třeba vybírat s rozmyslem. Výběr je limitován rozměry postavy v poměru k rozměrům obleku. A tady se ukázal problém. Narostl jsem do výšky 185 čísel, ale přibývajícími lety jsem poněkud zmohutněl. Najít správně padnoucí šatstvo nebylo zkrátka tak jednoduché.Obrazek
Ochotná dívčina nahlédla do tabulek a začala sundávat obleky, odpovídající míře objemové a výškové. Vítězně z toho vyšlo pět ramínek. Zhluboka jsem se nadechl a oblékl první sako. Bohužel, mělo krátké rukávy. Další sako bylo přes břicho volné, ale příliš. Třetí oblek bych bral ihned. Mírně vypasované sako však bylo moc dlouhé a rukávy skoro zakryly celé ruce. Třeba by to šlo pokrátit... nešlo. Konce rukávů s třemi knoflíčky a sámkem prostě zkrátit nešly.
Po půlhodině vybírání jsem s příjemným překvapením konstatoval neustálou ochotu mladé prodavačky, ale musel jsem ji zklamat. Oblek, který by se mi líbil a také dokonale padl, značně přesahoval částku vymezenou pro tuto transakci. Takže jsme poděkovali a šli to zkusit v obchodě na náměstí, kde sice nebyl takový výběr, ale na třetí pokus jsem odešel do kabinky, vyzkoušet i kalhoty. A protože měly v pase dostatečnou velikost včetně menší rezervy pro případ mírného přibrání na váze, nechal jsem si oblek zabalit.
"Dobře jste si vybral," pochválila usměvavá prodavačka a já jen pokýval hlavou.
"Víte, jaké oblečení mám nejraději?" zeptal jsem se.
Zvedla obočí.
"To, co mám na sobě.

Obrazek

Džíny, mikinu a vestu s dvaceti kapsama."
"Ale i oblek je někdy potřeba," řekla ještě a já ulehčeně odešel.
Tento nákup se kupodivu obešel bez stresu a v relativním klidu. Snad i proto, že jej hodně dalších let nemusím absolvovat znovu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zdravím

(jzdenka, 15. 5. 2007 21:19)

taky mám nejraděj vestu s dvaceti kapsama :-) vlezou mi tam filtry a cokin, karty, akumulátor, deníček, propiska i rtěnka