Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novoroční symbolika

10. 1. 2007


Potkal mě nedávno známý. Skoro kamarád, řekl bych. Popřál do nového roku a potom povídá. Víš, děkuju ti za novoročenku, kterou jsi mi poslal e-mailem. Docela mě potěšila, opravdu, nenechal mě oponovat, že celkem o nic nešlo. Pár jsem jich dostal, ale ta tvoje mě zaujala. Možná ani nevíš, kolik takový obrázek prozradí na svého autora!

Zpozorněl jsem.

Nemusíš se obávat, nejsou to žádná negativa. Spíš naopak.

Podivil jsem se. Odkdy se můj kamarád zabývá psychologií? Naposled rozvážel zboží pro nějakou kosmetickou firmu.


Obrazek


Například už jen motiv, nenechal se vyrušit. Každý by čekal na přelomu roku zimní motiv. Nějaký zasněžený les, nebo strom, lyžařskou sjezdovku, děti na saních, zamrzlý rybník, bruslaře a tak. Na tvojí péefce jsou slunečnice na parapetu okna. Léto. Anebo počátek podzimu, to slunečnice dozrávají. To svědčí o originalitě tvého pohledu na svět. Ty se nenecháš ovlivňovat, ty ovlivňuješ. Rozumíš?

Kývl jsem hlavou a čekal na pokračování. Protože kamarád zdaleka nebyl u u konce svého hodnocení.

Okno a jeho parapet, pokračoval. Když se podíváš pozorně, tak okno je dvoudílné, starší. To je okno chalupy, že jo.

Souhlasil jsem.

Chalupa už bude desítek pár let stará a když se podíváš po vesnicích, kdo dneska má originální okna? Když si před lety rekonstruovali chalupy, namontovali tam všichni, anebo skoro všichni, třídílná okna. Protože nové stavby měly třídílná okna a každý si myslel, že bude mít moderní chalupu. Dosáhli pravého opaku, chalupa je stejná, jenom je zpotvořená okny, která se tam absolutně nehodí. Ty jsi nechal okna stará, původní. Opravená, jak je vidět, ale původní. A to vypovídá o tvé úctě k historii. Nakonec i fasáda, bílá a na hrubo to dokladuje…

Nevycházel jsem z údivu. Takovou znalost architektury sklony bych u něho nečekal!

A nakonec slunečnice. Symbol léta, slunečních paprsků, kterých se nám teď v zimě značně nedostává. Konec roku, kus zimy za námi, dva tři měsíce před námi, skepse, deprese a do toho obrázek slunečnic. Člověk pookřeje, vzpomene na léto, pokochá se barvami, na chvíli jako by se zimní dny rozestoupily a vpustily sem připomínku, že všechno má svůj konec a po zimě přijde jaro, potom léto a vykvetou slunečnice… Tenhle obrázek dává naději do budoucna a to je v dnešním světě strašně důležité.

Kdybych si měl kam sednout, údivem už bych seděl. Tolik poezie by porazilo i silnější povahu. Ne že by mě jeho slova nepotěšila. Každá chvála je milá. Ve skutečnosti to všechno bylo úplně prozaické. Slunečnice se na parapetu ocitly opravdu koncem léta, kdy jejich třímetrové stonky nevydržely nápor silného nočního větru. Proto také nejsou dozrálé, aby byly aspoň jako krmivo pro ptáky. Na parapet je žena odložila, protože rostly jen metr od chalupy.

Okna na naší chalupě jsou skutečně stará. Chystáme se v dohledné době nechat udělat repliky, aby lépe držely teplo. Třídílná okna chalup se mi taky nelíbí, jenomže malá okénka příliš světla dovnitř nepustí… ale styl chalupy by měl zůstat zachován, to souhlasím.

 Ten den, kdy se slunečnice ocitly na okně, jsem toho fotografoval víc a tak jsem zmáčknul i tenhle obrázek. A když jsem těsně před vánoci vybíral motiv na novoročenku, dostal se mi náhodou na monitor. Nic zimního momentálně po ruce nebylo, ačkoliv si každý rok slibuji, že námět na péefku připravím už v lednu nebo únoru, ale sliby jak známo… takže jsem vybral zrovna slunečnice. A taky proto, že v pravém spodním rohu bylo krásné volné místečko pro text. Symbolika se nakonec ukázala jako prachobyčejný pragmatismus, ačkoliv kdo ví, jak to autor opravdu myslel!

 Hodně štěstí v Novém roce!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář