Nikdy jsem nepochopil, proč zrovna měsíc březen byl, anebo možná stále je, měsícem knihy. A proč k březnu ještě přiřadili internet. Doba, kdy se příroda probouzí k životu, jak by řekl básník užívající pohodlí velkoměsta a sledující rašící listy břízek v parku, je pro čtení knihy naprosto nevyhovující a nevhodná. Denního světla přibývá, večery se prodlužují, aby koncem měsíce byly uměle prodlouženy o další hodinu a člověka láká sluníčko spíše ven, než do křesla s knihou na klíně. V časech, kdy knížka byla (kromě rádia) hlavním kulturním vyžitím mezi čtyřmi stěnami domova, četlo se odpoledne a večer a tudíž v zimě. Některý zimní měsíc měl být měsícem, oslavujícím knihu! Kdo knize přiřkl březen, měl patrně na mysli lidové rčení – březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Ale podívejme se na počasí posledních let. V březnu místo za kamna táhne nás to do přírody! A nejinak je to s internetem. Platí pro jeho používání stejná pravidla, jako pro knihu.

Březen přináší plno starostí. Pokud člověku záleží na jeho postavě, s příchodem jara a postupným odkládáním svršků, které milosrdně skryly nějaké to kilečko navíc nasbírané přes zimu, je nutno něco podniknout pro návrat do letního objemu břicha. Takže první trauma měsíce března a potažmo celého jara je shodit alespoň tři kila, ne-li více. Jak? Omezit jídlo a dopřát tělu více pohybu. Což je další trauma. Protože my, co žijeme v domku nebo na chalupě celoročně, začínáme po příchodu ze zaměstnání další směnu, o víkendech nemluvě. Během zimy byla jediná naše práce připravit do kotle a zatopit. Případně odhrabat sníh ze dvora. A potom hezky do teplíčka – kam jinam než ke knize, internetu nebo televizi. Kdežto na jaře? Sněhem a deštěm udusaná hlína na zahrádce potřebuje znovu zrýpat. A dokonce nějaký plevel tam od podzimu vyrašil! Do pařeniště je třeba připravit novou půdu z kompostu a nechat naklíčit semínka. Trávník načechrat a provzdušnit, aby tráva rychleji rostla a my mohli v dalších měsících s patřičnou rozmrzelostí jednou týdně startovat sekačku a rejdit s ní po zahradě. Probrat ovocné stromy, ze skalky odstranit zaschlé rostlinky, prostřihat růže, okopat mladé stromky, taky špaččí budku vyčistit... a to jsem nezmínil opravu vrátek a jejich namazání, natírání plotu... to už je pět večer?

Jedinou odměnou je pak zahrádka pochválená od souseda, který víceméně očekává totéž, posezení u kávy venku pod slunečníkem zrovna ve chvíli, kde kolem procházejí náhodní kolemjdoucí či turisté a závistivě říkají – hezký to mají, venku si sedí, nic nedělají... a netuší, že po kávě následuje motyčka, hrábě a sekačka.

 Jaro máme rádi všichni. Ale jak řekl polský básník, satirik a aforista Stanislav Jerzy Lec: jinak voní seno koním a jinak zamilovaným.