Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlet do přístavu

11. 1. 2014
 
Tento díl jsem napsal v únoru 2012, měsíc po ztroskotání lodi Costa Consordia (13.ledna).

Kapitola 1:
Cesta do Livorna, něco údajů o městě
Kapitola 2:
Přístav a jeho lodě
Kapitola 3:
La Terrazza Mascagni

 
Historická část přístavu
 
 
V předchozích kapitolách jsem zmínil náš výlet do přístavu v Livornu, nyní nastal čas popsat krásné bílé lodě zakotvené u mola zblízka. Vypravili jsme se tam v sobotu 27. srpna víceméně spontánně. Že tam pojedeme jsme se domluvili už doma, onu sobotu foukal trochu větší vítr (při normální letní teplotě něco málo pod 30°), na koupání to nebylo a tak jsem na Hermíně navolil jako cíl Porto Livorno a před třetí hodinou odpolední jsme vyjeli.
Jako nejkratší trasu vybrala navigace silnici podél pobřeží SP 39 z Vady přes Castiglioncello a další malé obce, takže tempo bylo vyhlídkové, jak to na výletě má být.

Pár slov musím věnovat rozdělení italských silnic a zkratkám jejich názvů, takže:
 
  •  AUTOSTRADE (A) je dálnice placená, na níž lze vjet a opustit ji pouze systémem mýtných brán. Je taky dokonale ohrazená – i velká parkoviště kolem občerstvení AUTOGRILL jsou oplocená tak, aby se nikudy nedalo vyjet autem a pokud je parkoviště v blízkosti většího města, je odtud výjezd pochopitelně přes bránu s nezbytně nutným výběrčím – ať už automatickým, nebo živým. Většinou obojím. SP - strada provinciale, neboli silnice provinciální
  • SUPERSTRADE (SS) je dálnice neplacená a název dálnice je místy poněkud nadsazený.
    Je na ní hodně rovných úseků, vyhýbá se městům i vesnicím, je čtyřproudá a v prostředku většinou oddělená, ale její povrch je zoufalství. Do našich silnic první třídy má hodně daleko, místy se jízda podobá jízdě po tankodromu a je nabíledni, že za takovou silnici vybírat peníze by se minulo účinkem, Italové by nejspíš jezdili vedle po polích...
 
 
  • STRADA PROVINCIALE (SP) jsou silnice mezi jednotlivými městy v provincii a jsou v celkem solidním stavu – jak holt mají jednotlivé provincie (místo našeho pobytu bylo v provincii Livorno) na jejich opravu či stavbu peníze. Jejich síť je poměrně hustá, stavěné na větší rychlostí moc nejsou, každou chvíli je nějaké omezení nebo obec. Občas je k vidění většinou někdo místní (a mladšího věku), jenž si to hasí poněkud svižněji, napodobovat jej bych nedoporučoval. Pokuty v eurech jsou v přepočtu na naše peníze dosti vysoké… 
  • Pokud se někdy setkáte s názvem STRADA STRATALE, tak ten označuje silnici v majetku státu.
Silnice z Vady do Livorna
Odpolední sobotní provoz byl celkem hustý a když jsme zastavili za Castiglioncellem, abychom se podívali z výšky silnice na moře dole pod skálami, nedalo se ani přejít na druhou stranu. Podobný nápad někam vyrazil v den, kdy se nedalo koupat nebo ležet na pláži, mělo zřejmě povícero lidí.
Skála pod silnicí končila hluboko ve vodě a dolů vedla strmým břehem úzká cestička. Pár lidí slezlo až dolů a sledovalo vlny zblízka, nám stačil podhled shora a nebyli jsme jediní, kdo se díval na moře. To mělo do poklidu rybníka hodně daleko a bylo to nejen vidět, ale taky slyšet. Hukot vln se nesl až nahoru a chvílemi přehlušoval motory aut na silnici... Udělal jsem pár fotek, natočil kousek videa a pokračovali jsme do cíle naší cesty, za
který si Hermína určila malé parkoviště na náměstíčku Piazza dell´ Arsenale za mostem přes jeden z mnoha kanálů, jimiž je především staré Livorno celé protkané. Na konci mostu je malá kavárnička jménem Quovadis a podnázvem cafferreria-paninotéca, kde mě zaujalo wifi připojení na internet gratis!
 
 
Historický přístav Livorno - kotviště lodí na kanáluLivorno je italské město v oblasti Toskánsko, říká Wikipedie, hlavní město stejnojmenné provincie. Patří mezi
nejdůležitější přístavy v Tyrhénském moři. Přístavem se tato původní rybářská vesnice stala roku 1518 z rozhodnutí Giulia de Medici. Důvodem bylo zanesení pisánského přístavu pískem – totiž Pisa byla do patnáctého století vyznaným přístavem v ústí řeky Arno, jenomže postupným zanášením pískem se ústí přesunulo jinam a o sto let později převzalo úlohu přístavu v Pise Livorno.
To má kolem 160 tisíc obyvatel a pokud někdo tvrdí, že je to ošklivé průmyslové město, není to pravda. Průmyslu v Livornu moc není a kdyby bombardováním loděnic a přístavu za druhé světové války neutrpělo také mnoho historických památek, bylo by jistě zajímavější.
Přístav a jeho lodě

Když jsem si připravoval podklady pro tuto kapitolu, trochu jsem prozkoumal Google Earth. Tahle aplikace mi při spouštění pomocí Adobe Flasch neustále padala a když jsem hledal příčiny, nabídla se mi hláška nastavit její spouštění v directX 9 a ejhle, zadařilo se.
Takže až teď jsem si mohl pořádně prohlédnout celý přístav pěkně zblízka a dokonce z i úrovně země pomocí služby Streed Wiev podívat se budovy ulic zobrazené prostorově, jako by člověk stál na rohu ulice skutečné. U té příležitosti jsem zjistil, že z osobního přístavu jsme viděli jenom velmi malou část ! I tohle málo byl pro mě, který v dětství snil o povolání námořníka, ohromným zážitkem!
Z místa, kde jsme zaparkovali byly lodě prakticky hned za rohem a pojďme si o nich něco povědět.
9.jpg
 
V popředí místní rybáři, platí o nich totéž, co jsem zmínil už na jiných místech i v jiných cestopisech - sedí, loví, nic neuloví (anebo alespoň já jsem nikdy neviděl, že by něco ulovili). Vzadu táhnou vlečné čluny (jeden vpředu, druhý vzadu) nákladní loď Tirrenia, která zakrývá hlavní "bránu" přístavu. Tudy musí proplout všechny hlavní linky přístavu, takž kdyby si člověk sedl tam někde vzadu a vyčkal půl dne, viděl by odplouvat lidě různých společností na trasách:
 

 

8.jpg

Směrem doprava se dá zajet autem dál do přístavu, v těchto místech toho ale k vidění bylo taky dost. Pán a paní studují jízdní řád lodí (nebo snad jinou nabídku?), že by chtěli vyrazit na delší plavbu podle svých zavazadel nevypadají... Na velké výletní lodě v pozadí by museli mít nabalené pojízdné kufry!
 
 
Pěkně seřazené za sebou jsou hned 3 výletní loďe. První, které je vidět jen kousek přídě, se jmenuje
Silver Wind, dlouhá je 157 metrů, široká 21,5 metru. Sveze se na ní 296 cestujících a 222 členů posádky. Pluje rychlostí 18 uzlů. Provozuje ji spolu s dalšími loděmi společnost Silversea z Říma.

O "něco" vyšší a větší je hned za ní luxusní 
MSC Sinfonia, která byla vyrobena v roce 2002. Ta je dlouhá 251 metrů, široká metrů 28 a vysoká 54 m. Pojme 1554 cestujících, o něž se stará 700 členů posádky.

Úplně vzadu je
vidět skoro polovina opravdu pořádné lodě. Ta se jmenuje Ventura a je to jedna z největších lodí světa. Její tonáž je 115 000 tun, délka 290 metrů a šířka 36 metrů. Postavena byla v Británii. Plavidlo s ponorem kolem 8 metrů dosahuje průměrné rychlosti 42,4 kilometrů za hodinu. Komě 3 100 cestujících, kteří se můžou pohybovat po 15 palubách, na ní pluje i 1 220 členů posádky.
A kdo trochu podrobněji sledoval havárii lodi
Costa Consordia
a její parametry, pak už ví, že obě lodě jsou téměř stejně velké, posledně jmenovaná pojme 3700 cestujících, tedy o pár stovek víc než Ventura, která ač vzdálená několik stovek metrů od místa fotografování působila vskutku impozantně!
 
13.jpgTady máme v plné parádě MSC Sinfonia. Její kajuty jsou vybaveny koupelnou, individuálně regulovatelnou klimatizací, palubním rádiem, satelitní TV a minibarem. Ještě větších a luxusnějších je 132 apartmánů, které mají navíc šatnu a balkon s výhledem na moře, komfortně zařízený obývací prostor, koupelnu s vanou a toaletním stolkem.
Interiér lodi nabízí všechny příjemné stránky hotelu první třídy. Přes dvě patra uspořádané vstupní prostory, bary a haly a kuřácký salón lákají k spočinutí. Paluba 11 je vyhrazena pro koupání a opalování: jsou zde k dispozici 2 bazény a vířivky.
Nejvyšší, 12. paluba, je ideální pro procházky s krásným výhledem, v zadní části jsou opět místa zábavy. Plovoucí 4 hvězdičkový hotel (dříve European Star) Vám nabízí různé tématické restaurace, veliké provzdušněné fitness centrum a wellness, divadlo, kasino a mnoho dalšího. Na MSC Sinfonia vládne přátelská evropská atmosféra, píše reklamní text v nabídce plavby. No, na Concosrdii vládla taky. Do chvíle, kdy si natrhla plechy o šutr...
 
Ceny plavby na velkých lodích se pohybují kolem 20 tisíc korun na týden, což je na první pohled přijatelné. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že pár tisícovek (ne-li přímo desítek tisíc) budeme muset vytáhnout z kešeně (nebo z konta) navíc, neboť v ceně není doprava z domova do přístavu, dále pak parkové za auto v přístavu (kolem 100 €) a další cifry naskáčou v přístavech, kde loď staví. V každém je možnost absolvovat fakultativní výlet, jenž stojí od 25 do 150 € na osobu... no nekup to! 
 
15.jpgPod bahamskou vlajkou  pluje tahle "malá"lodička Silver Wind, česky stříbný vítr. Na své plavby pobere 296 cestujících, námořníků je na lodi 212. Letošní rok přivítala loď na pobřeží Madagaskaru, následuje západní pobřeží Afriky a klasickými destinacemi ze Španělska do Černého moře vyplní svůj kalendář do října. Dalšími destinacemi je Egypt (pokud se tam nebude demonstroval pomocí zápalných lahví, pozn. aut.), Arábie a Seychely. Letošní rok zakončí loď na Madagaskaru, kde rok začala.
Jsou ty lodě, ať už plavba na nich stojí co stojí, opravdu nádherné. 
 
Než opustíme přístav v Livornu, podíváme se ještě na jednu loď, o jejímž využití jsem  ani po hodinovém hledání na různých lodních webech Neapoli (tam by měla mít podle nápisu na zádi domovský přístav, resp. by tam měla sídlit společnost, která ji vlastní). Nemá to žádné boky, takže se větší vlnka pohodlně přelije přes palubu a smete námořníka, v té době se na palubě zdržujícího... Na ponorku to taky nevypadá a tak opravdu nevím. Možná se najde znalec, který bude vědět - může přidat svůj komentář dolů pod povídání.
 
Z lodí je to všechno, ještě se podíváme na zajímavou promenádu a potom budeme upalovat do kempu!
 
 
La Terrazza Mascagni
                    

-9.jpg

                         
   
Téměř hodinu jsme sledovali lodě v přístavu a před pátou jsme se vydali zpátky. Jet rovnou do kempu se nám ještě nechtělo, pouštět se do středu města taky ne a tak když jsme zahlédli jsme zajímavou kolonádu po levé straně při výjezdu z města, našel jsem místo v řadě zaparkovaných aut u chodníku a zastavil.
Nejdřív jsem zkontroloval dopravní značky, které jsme míjeli před zastavením, jestli náhodou nějaká z nich nevymezuje dobu parkování nebo dokonce nedej bože nepožaduje zakoupení parkovacího lístku (jak už je člověk zblblej z českých měst!), nic takového se nekonalo a tak jsme se kousek vrátili a bylo dobře, že jsme zastavili.
Před námi byla kolonáda jménem La Terrazza Mascagni, což je zajímavé dílo. Všelijak zatočená plocha o 8 700 metrech čtverečních je vydlážděna bílými a černými dlaždicemi, kterých je 34 800! Směrem k moři je kolonáda zakončená balustrádou elegantních betonových sloupků a těch je 4 100!
Uprostřed stojí altánek, jakýsi gloriolet, bývaly tam i koncerty, přes ulici je pak monumentální stavba hotelu Palace.
Kolonáda je pojmenována po italském skladateli Pietro Mascagni, který žil na přelomu devatenáctého a dvacátého století a skládal hudbu operetní a různá další symfonická díla.
Do dnešní podoby byl celý komplex zrekonstruován až koncem devadesátých let a když se člověk probírá historií města, tak po bombardování v roce 1943 se vzpamatovávalo celých 20 let. Není divu, že se stalo cílem náletů, loděnice produkovaly válečné lodě pro německou armádu, v Livornu bylo fašistické centrum celé této oblasti…

Lázeňský komplex Bagni Pancaldi (no kompex, ona je to jedna budova s restaurací, pizzérií a zřejmě dalšími službami, pár kabinek na převlečení) jsme si prohlédli jen zvenčí a přestože se vlny tříštily o betonové sokly před budovou lázní a voda stříkala až na dlažbu, v závětří lázní se pár lidí koupalo.

-12.jpgVyfotografovat se na promenádu vyrazili také novomanželé, doprovázeni kromě fotografa ještě jedním člověkem, ostatní svatebčané už patrně seděli někde ve stínu přístřeší zahradní hospůdky nebo vlastně restauratérie a u skleničky čekali, až se hlavní aktéři vrátí z přímořského focení…
Na parkovišti u budovy
lázní stály vedle sebe zaparkované i Itálii tolik oblíbené skútry, celá řada jich tam byla a taky pár bicyklů. Skútry jsou vůbec velmi příhodný dopravní prostředek a hlavně do města, všichni jedou po střední dělicí čáře uprostřed, ví bůh jak se vyhnou, když se potkají a jenom měkčí povahy jedou mezi auty, jako starší dvojice před námi, když jsme odjížděli z Livorna.
-5.jpg
Za malou motorkou se jede špatně a místo sledování okolí musí člověk sledovat provoz před skútrem a samozřejmě i skútr, který jede jednou při chodníku, potom zase při prostředku vykukujíce, jestli by se náhodou nedalo předjet… předjelo jich plno, nás i motorku před námi, jenom tihle dva jeli skoro až do
Castiglioncella před námi.
Možná deset kilometrů za Livornem se cosi dělo, nad mořem lítal záchranářský vrtulník, v ohybu zatáčky stála záchranka i hasiči a samozřejmě plno lidí, kteří sledovali dění dole pod skalnatým srázem. Už jsem tady o této události zmiňoval a nevím, jestli bych zastavil, kdyby bylo kde (jako že nebylo). Už jsme nestavěli ani v Castiglioncellu a pokračovali do kempu.
Výlet se povedl a v Livornu ještě zůstalo pár zajímavých objektů, které si snad prohlídneme jindy!

 Příště: Naše cesty po okolí

Nahoru