Nestíhám
Na člověka, jenž nestíhá, pohlíží ostatní s respektem. V době x-procentní nezaměstnanosti je tu někdo, kdo má práce tolik, že nestíhá. Určitě to nebude nějaký nýmand nebo břídil. Musí to být někdo, na jehož hlavu nadřízení anebo partneři nakládají tolik, že zkrátka nestíhá. Nebo... že by nebyl až tak schopný a nestíhá splnit úkoly, které jiný stihne hravě? Neradil bych ptát se dotyčného, jak to ve skutečnosti je. Většinou to sám neví. Anebo ví a... neřekne. Protože jinak by mohly na povrch vybublat příčiny, proč nestíhá.
Tak třeba jednání. Kdyby člověk některá jednání zaznamenal na diktafon a potom byl nucen přepisovat doslova na papír nebo do počítače, podivil by se. Jistou zkušenost s tím mám. Sbíral jsem vyprávění pamětníků o konci 2. světové války. Dozvěděl jsem se hodně a devadesát procent jejich vzpomínek bylo možno využít. Ale když jsem poslouchal – a přepisoval – řeči, které jsem při tom vedl já sám, nestačil jsem žasnout. Těch zbytečností! A zrovna tak je to s jednáním o jakémkoliv projektu. K meritu věci míří sotva 20 % řečeného, zbytek je navíc. Z plánované hodiny jsou dvě a další schůzka se posouvá. A už nestíhám.
Kolik času člověk stráví pouhým klábosením se známým – nebo ještě lépe známou! Tak jak? A co tenhle? A tahle? otázky a odpovědi jako na internetu, od článku o působení měsíčního svitu na psychiku labilních jedinců se díky odkazům jeden dostane až k přeplněným útulkům pro zatoulané psy. A pohled na hodinky – kruci, já už měl hodinu sedět na poradě o zavádění nových metod do chodu našeho starého úřadu... Následuje esemeska – jsem na cestě, nestíhám!
Pocit vlastní důležitosti je dalším důvodem nestíhání. Úkoly vyplývající z pracovní náplně jsou jasné. Další úkoly, o které by se měl dělit celý pracovní kolektiv, si raději vezmi taky já. Ti druzí je tak precizně neudělají. Navíc – bodíky u šéfa se hodí vždycky. Ostatní jsou spokojeni, práce za stejné peníze jim ubylo a já? Po nějakém čase zákonitě nestíhám.
Ten kdo nestíhá, dělá něco špatně. Neumí si naplánovat den. Nedovede vypustit nepodstatné. Domnívá se, že bez něho by to nešlo. A když náhodou onemocní, s podivem zjistí, že tomu tak není. Věci fungují dál, možná trochu pomaleji a jinak, než podle jeho představ, ale fungují.
Nerad bych těm činorodým bral vítr z plachet. V každém kolektivu se vždycky najde jeden tahoun, který ostatní trochu pobídne. Třeba svým příkladem. Něco vymyslí a začne realizovat a oni se připojí. A vzniknou věci, které by vznikly někdy v budoucnosti anebo možná vůbec. Ale když člověk nestíhá, měl by se zamyslet. Zvolnit. Zklidnit. Protože nestíhání přináší nervozitu. V nervózním prostředí se špatně pracuje. Na výsledku je to poznat.
A teď už musím končit. Tohle povídání mělo být už dva dny hotové. Nestíhám. Proč? Ani se neptejte...
