www.multiweblog vlastní tvorba: foto, povídky, fejetony, blog

Ten rok se měl stát magickým, což v jsme ve chvíli bujarých oslav jeho příchodu nemohli tušit. Že se nicméně děje cosi zvláštního, bylo jasné už dva, tři roky předtím.

Letní ráno voní deštěm, na kolejích pokrytých slabounkou vrstvou rzi je chvilka klidu pro vystřídání směn. Z výhybkářské boudy vyšla Blanka, v ruce kovový kroužek se svazkem klíčů. U první výhybky se zastavila, podívala k nástupišti a zvedla závaží. Dlouhé ocelové jazyky se přesunuly a se zachvěním přimkly ke koleji. Blanka se sehnula, několik tmavých vlasů jí spadlo do čela, výhybku zamkla a šla dál.

Jsou na tom hřbitově dva kříže nad dvěma náhrobky, jež jsou vysypané bílými kamínky. V místě, kam skoro nikdo nechodí. Kříže jsou kovové, namísto jmen mají pouze jednoduché tabulky s datem 5.5.1945. Jsou ty kříže dva a přesto by tam měly být tři. Přečtěte si příběh třetího, neexistujícího kříže.

Cestující vyplouvali z podchodu obtíženi kufry a taškami, hlášení nádražního rozhlasu se lámalo pod vysokým stropem světlé haly, u pokladen čekalo několik lidí. Filip se opíral o pultík novinového stánku, ruce v kapsách světlých džín.

Ten červencový den měl být jedním z těch obyčejných sedmi set třiceti dnů, které jsme byli nuceni prožít navlečeni do vojenské uniformy – v našem případě spíš do vojenských montérek.

Pes přišel do vesnice jedno červnové odpoledne a okamžitě vyvolal značnou pozornost. Klidným krokem kráčel po krajnici hlavního tahu dělícího ves na horní a dolní polovinu a projíždějících kamiónů, reklamou pomalovaných dodávek i osobáků si pranic nevšímal.

Povídka byla oceněna v literární soutěži Literární Šumava Klatovy: "Cena Františka Pravdy – cena Českého rozhlasu Plzeň".

"Nastoupíme?“ zeptal se Blažek.
Vždycky potřeboval, aby někdo rozhodl za něj. To pro dnešní ráno udělali velitelé, ale jejich rozhodnutí se mu nezdálo.

Povídka se v soutěži "Literární Šumava Klatovy" umístila v roce 2004 na prvním místě v kategorii próza nad 25 let.

 Okresní městečko někdy v polovině šedesátých let dvacátého století... 

Věnováno Pepíkovi Panošovi, mému kamarádovi a sousedovi, bývalému strojvedoucímu, který ví, o čem to všechno je.

Z postele se Burian vyhrabal téměř v deset dopoledne. Poškrábal se v rozcuchaných vlasech, vzal na vědomí slunce za oknem a loudal se do kuchyně. Očima přelétl lístek na stole – přines peníze a vyzvedni ze školky Marušku, Jarda ať se odpoledne učí!

Několik dnů strávených v mlžném oparu alkoholu a možná i lásky...

Povídka byla oceněna v soutěži Literární Šumava Klatovy v roce 2005 1. místem.