Okamžik setkání
o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o
Zahrádka pod chalupou u silnice byla už z poloviny zrýpaná. To bych měl dneska dodělat, přehlédl s rýčem v ruce zbytek a pustil se do práce. Pokud to šlo, jezdil v pátek z firmy už v poledne a hned po obědě začal dělat na zahradě nebo kolem chalupy.
Občas se podíval na silnici, která vedla necelých patnáct metrů od plotu a pohledem provázel naleštěná auta všech barev a značek. Poloha chalupy, ve které už pět let se ženou bydleli, se mu líbila. Z jedné strany ruch jako ve městě, z druhé klid jako na vsi… od okresního města patnáct kilometrů, zastávka vlaku, hospoda, kostel.
Auta na silnici začala brzdit, narovnal se a hledal příčinu. Před hospodou couval do dvora traktor s vlekem. Nějak mu to nešlo a tak si v klidu si najel napříč silnice a zastavil veškerou dopravu. Podíval se ke kostelu, sjížděl odtud kamión s plachtou pomalovanou reklamou. Řidič lehce zakroutil hlavou a pomalu dobrzdil ke stojícím osobákům. Protáhl se na sedadle a podíval se pootevřeným okénkem ven. Pohledy mužů se setkaly. Ten v kamiónu viděl možná padesátiletého člověka na zahrádce pod bílou chalupou. V ruce rýč, díval se na silnici. Zpocené čelo se lesklo na slunci, kousek dál od muže podřimoval jezevčík.
Muž na zahrádce viděl možná stejně starého řidiče lehce zaprášeného kamiónu. Seděl rovně, na sobě tmavé tílko, ruce opřené o volant. Oba muži se téměř současně zasnili. Sednout do kabiny kamiónu a vyrazit na dlouhé lesklé silnice… poslouchat motor a míjet města kolem dálnic… být volný a pořád někde jinde…
Mít takovou chalupu, někde u silnice, zahrádku a na ní brambory a mrkev… na dvoře lavičku a zákoutí s krbem… lehce to opečovávat… v klidu… hospůdku u nosu…
Traktor konečně nacouval do dvora a kolona aut se hnula. Kamión zmizel v zatáčce a muž na zahrádce jej pozoroval do poslední chvíle. Řidič ve velkém zpětném zrcátku zahlédl, jako by zvedl ruku. Taky pokynul, i když ho ten druhý nemohl vidět.
Celé to trvalo několik minut.